Hachenburg - Muzeum Cadillaců

Po téměř ročním plánování navštívit muzeum Cadillaců v hlubokém vnitrozemí Německa se jednoho mrazivého podzimního dne část klubu jenom přeci odhodlala a odjela vstříc novým poznatkům. Obec velikostí na pomezí vsi a malého městečka se nachází hodinu severně od Frankfurtu v hodinovém času představujícím přesně 5 hodin středně svižné jízdy z hlavnímu města České Republiky. Díky až přehnaně bohaté časové rezervě zaviněné hrůzostrašnými historky známé jako "Markovo vyprávění" se naše skupina jala obsadit spící městečko Hachenburg již těsně před rozedněním. Namísto červeného koberce a dobrého pohoštění nás tak čekalo jen nevrlé kokrhání místní pernaté zvěře. Po zjištění 2 hodinové časové rezervy do otevření muzea jsme strávili zábavnou diskusí na téma "Marek a time management".

Kdo si počká ten se dočká a tak vyslaný výbor českého Cadillac klubu byl rané ráno přivítán samotným majitelem a po výměně nezbytných suvenýrů jsme přijali pozvání do přilehlého Cadillac baru na ranní pohoštění. Jak vyplývalo z diskuse majitel muzea není jen vášnivým sběratelem, ale i obchodníkem a to obchodníkem poměrně zdatným, mimo hobby aktivit ke kterým patří právě muzeum se zabývá zejména prodejem náhradních dílů na klasické modely z let 50. 60. a 70., těchto dílů vlastní na naše poměry až pohádkové množství, celé sklepy jsou plné k prasknutí a nalézt se dá vskutku téměř vše co má alespoň nějakou prodejní hodnotu, od plechařiny, motory, převodovky, ozdobné lišty a chromování to všechno je k dispozici, to co není k dispozici je dodatelné na objednávku.

Samotné muzeum je odlišné od reklamních fotografiích v populárním časopisu Chrom & Flamen, namísto jedné velké místnosti je místností hned několik a to o poznání menší výměře. Též počet samotných automobilů se nezdá být až tak fantastický jak slibná a lákavá reklamní fotografie již zmiňovaném časopise slibuje. I o proti této poněkud podstatné odlišnosti bylo k dispozici několik desítek velmi kvalitních ročníků ve velmi zajímavých modelech a co je podstatné, všechny vystavené modely jsou v uspokojivém a pojízdném stavu.

Bezesporu nejzajímavější vůz z celé sbírky muzea. Do posledního šroubku zrestaurovaný DeVille je podle majitele v lepším než továrním stavu. Nutno poznamenat, že má pravdu. Velmi těžko nalézt tyto ročníky v tak fantastické kondici než právě tento, na každém detailu jsou znát hodiny a hodiny velmi pečlivé až hodinářské práce. Samotný výsledek však musí být dobrým zadostiučiněním. Není snad nutné poznamenávat, že o prodeji majitel neuvažuje ani v náznaku.

Cadillac Allanté, možná nepatří Allanté k těm klasickým vozům Cadillac, ale pár předností se mu nedá upřít, na svou dobu (1987-93) velmi moderní a dynamický vzhled, použití jen té nejmodernější technologie a elektroniky, hliníková karosérie vyráběná u italské Pininfariny posléze letecky převážena na konečnou montáž do USA, vitální motory (až 295hp), bezkonkurenčně nejdražší Cadillac té doby a co si budeme říkat kabriolet je prostě kabriolet... :-) I když se zbytek výpravy moc nad Allanté nerozplýval, já ražení jiného pečlivě ohmatával a okoukával na evropské poměry velmi vzácný vůz, který si i přes své relativní stáří drží cenu více jak vysokou.

Eldorado z přelomu 70. a 80. let v otevřeném
provedení patří k tomu vzácnějšímu z produkce automobilky. 

Snížení 1960tky bylo dosáhnuto za pomocí hydrauliky, tedy pravý a nefalšovaných low rider v plné síle.