Vzhledem
k ne přílišně známému faktu, že
ne všichni členové klubu jsou líní
tak jako někteří, nechci jmenovat, ale jsou to
zejména ti co mají čtyřdveřové
modely, jsem se rozhodl, že se se svými věrnými
vypravím na divoký východ kde každoročně
probíhá jeden z největších srazů
amerických automobilů ve střední Evropě.
Již samotný odjezd nebyl nejjednodušší.
Vstávání ve 2:45 tak abych byl
schopen vyzvednut notně rozmrzelé spolucestovníky
(Honza, Jirka), zvláště pak Jirka, který
díky nekonzumaci masa je obzvláště po
ránu vzteklej jak králík, což mi
připomíná, že i králík je
vlastně vegetarián, takže podobnost asi není
jenom čistě náhodná. Nutno říci,
že to po pár kilometrech s úspěchem rozchodil
a až na pár popichovačných průpovídek
byl celkem v klidu. A tak následovná cesta
směr Brno proběhla bez problému až na jednoho
zjevně hodně velkýho brouka, kterýmu jsem
nechtěně zkrátil život o čelní sklo při
rychlosti ne příliš povolené (kdyby nejel
dvě kila deset tak by se to nestalo pozn. Jirka). K
mému překvapení i průjezd přes Česko-Slovenské
hranice proběhl dle plánu a ani jeden z celníku
nespatřil na naší posádce něco co by mohlo
zaujmout, což mě překvapilo, protože víc podezřelá
posádka fakt asi vypadat nemůže. Cesta na Bratislavu
v ranním provozu téměř bezproblémová
kdyby nebylo neustálého kvičení
Honzy že jako ráno, a že jako snídaně
a že jako fakt velký hlad. Pod nátlakem
se tedy provedla zastávka v Bratislavském
Tescu. Jenže, aniž bych se chtěl nějakým zásadním
způsobem vytahovat, jediný kdo byl alespoň trochu
na cestu připraven jsem byl já. Vybaven slovenskou
verzí korun a mezinárodní kreditkou
jsem v klidu vybíral jaký že typ obsahu
koláčů si mám vybrat. Ostatní členové
osádky zmateně pobíhali po hypermarketu
a navzájem se ujišťovali, že za a) se tu mluví
trochu jinak za b) prodavači mají zcela jasný
nezájem o akceptování jejich českých
korun a to nemluvím o Jirkovi, který pod
slovy, to je zbytečný si ani peněženku nevzal.
Po nákupu který zaplatila má maličkost
se osádka vydala směr Komárno, což je
asi co by kamenem dohodil a zbytek Cadillacem dojel
od Bratislavy.
Po
přejezdu na maďarskou stranu Komárna nás
přivítalo bezkonkurenčně sympatičtější
město než jeho slovenská varianta. Vše uklizené,
spořádané s nádechem rekreačního
ducha. K dobré atmosféře přispívalo
i nekonečné dunění velkoobjemových
osmiválců volně a nenuceně projíždějící
městem. Aut v ulicích byla všude taková
spousta, že atmosféra byla jedinečná a
téměř jak z menšího amerického
města odněkud ze středozápadu. Po menší
komplikaci s placením při vstupu do areálu
kde sraz probíhal (€ neakceptují a původně
cena 300 Forintů za parkovné se vyšplhala až
na dalších 4.500 Forintů za vstup, což nám
nikdo původně neřekl, takže jsme do areálu vjížděli
celkem 3x, nicméně alespoň si nás tam
zapamatovala obsluha a i místní bankomat)
Samotný
sraz probíhal na velmi vkusném místě
na území staré pevnosti. Podobná
architektura jako terezínská pevnost.
Místa více jak dostatek. Kontrolovaný
přístup civilního obyvatelstva, dobrý
povrch, vskutku lepší místo těžko najít.
Suma sumárum se zúčastnilo na 400 aut
a to nejrůznějších druhů, značek i provedení.
K vidění jak nádherné renovované
klasické cruisery z 50. a 60. let zejména
značky Cadillac, velmi luxusní VANy a to zejména
celkem povedená tlupa Chevy G20, v kterých
bylo jistě příjemnější strávit
život než sebelepším bytě. Samotnou kapitolou
co v ČR zcela chybí jsou speciální
druhy aut. K vidění bylo jak auto jak vystřihnuté
z fimu Mad Max, speciální Jeep Wrangler,
který sice vypadal jako normální
Jeep Wrangler jen byl asi tak 3x větší a to do
všech stran. Zvětšování je zjevně Maďarský
trend a tak překvapil i starý Chevy Suburban
v provedení stretch v tomto případě s
celkem 8!!! dveřmi. Zkrátka praktický
off-road. Z dalších zajímavostí
se objevil klasický americký Monster Truck,
nebo sice zcela sériový, ale o nic méně
působivý "pick-up" Ford F-650, což
je sice pořád klasický pick-up s klasickou
luxusní "osobáckou" přístrojovkou
jen je tak trochu ehm větší, F-350 vypadá
o proti F-650 jak roztomilé autíčko pro
předškolní děti. Velikost snese asi tak s naší
klasickou LIAZkou. Zbytek je na níže uvedených
fotkách. Trochu zkresluje počet aut s místem.
Místo bylo tak velké, že těch cca 400
aut bylo jak pověstnou kapkou v moři. Čest České
Republiky nesl na svých bedrech team moravských
majitelů amerik, který rozbil stan přímo
ve prostřed dění, i díky této
oáze nás našel naš člen Pavel, který
cestoval samostaně a odskočil si z dovolené ze
Slovenska.
My
všichni ostatní můžeme jen doufat, že
se někdy podaří zorganizovat sraz na takovéhle
profesionální úrovni i v České
Republice.
Enjoy
!
|